Výstava se koná v Muzeu a kulturním prostoru Synagoga Žatec – v historických stavbách, které dnes slouží především jako umělecká galerie a muzeum připomínající židovskou historii města, avšak kdysi tepalo životem místní významné židovské komunity. V synagoze a rabínském domě pocítíte stopy války, zkázy a ztráty a zároveň uklidňujícího ticha, mísí se tu temnota se světlem, které jimi proniká.

Ukn Lee přináší do tohoto prostoru instalace z látky hanbok – tradičního korejského oděvu, jehož tkanina v sobě uchovává jemnost pohybu, světlo i paměť generací. Dále dílo z dvanácti železných desek a figuru slůněte z látky hanbok. Různé kultury, materiály i časové roviny se zde vrství a vstupují do tichého dialogu.

Mezi temnými železnými deskami se objevuje světlo jako znamení ochrany, lásky a uzdravení, které přetrvávají i po prožité zkáze a zmaru. Slůně ztělesňuje zranitelnost i nový život, který se jemně ukládá přes paměť.

Dvanáct desek připomíná dvanáct izraelských kmenů a zároveň symbolizuje opakování, čas a cyklus zkázy a přežití. Výstava zve k prožití okamžiku, v němž světlo a temnota, minulost a přítomnost, já a druzí nepůsobí odděleně, ale propojují se v jeden celek.

V tvorbě Ukn Leea hraje zásadní roli malířský podklad. Je výrazný nejen svou estetickou kvalitou, proměňující se v závislosti na dopadu světla, ale zároveň odkazuje k umělcovým původním kořenům v Koreji. Lee maluje především na látku zvanou hanbok – tradiční korejské hedvábí. Tyto barevné textilie s dekorativními vzory, často staré padesát let i více, tvoří významnou součást jeho tvorby a nahrazují klasické evropské malířské plátno.

Pro jeho práci je příznačné také to, že jeho dílo nelze oddělit od něj samotného – a to doslova. Pro německo-korejského umělce není v umění určující komerční aspekt ani explicitní kritika, ale především vztah mezi uměním a člověkem. Jeho sběratelé a obdivovatelé se postupně stávají součástí širší rodiny a dlouhodobými průvodci jeho umělecké cesty.

I proto Lee své obrazy a kresby na papíře rád znovu navštěvuje a ve většině případů také sám rozhoduje, kdo se může stát jejich novým vlastníkem. Jeho umělecká praxe představuje návrat k samotné podstatě umění – k setkání, sdílení a lidské zkušenosti. Každý, kdo se s umělcem setká, odchází s vlastním příběhem a stává se tak součástí díla Ukn Jadena Leea.

Cyprián Činátl